středa 21. února 2018

Ve stínu Říše - Boris Hokr, Leoš Kyša (a společenstvo autorů)

Nacisté byli zrůdy. Někteří méně, někteří více, ale byli a my se dnes můžeme jen dohadovat, co vedlo lidi k takovým zvěrstvům. Od těchto debat tu ale já dnes nejsem, dnes se na nacismus podíváme z trochu jiného pohledu. Vlastně několika různými pohledy autorů české fantastiky, kteří spojily své síly a trochu si s nácky "pohráli". Představuji vám knihu Ve stínu Říše od Borise Hokra, Leoše Kyše a 17 dalších autorů. 



Docela dlouho jsem přemýšlela, jak tuto recenzi uchopit. Každá povídka mne bavila a stála by za popis, ale za 1. jelikož je v knize 17 povídek, byli bysme tu fakt dlouho a za 2. vám přece nemůžu všechno vyžvanit, nejsem čtenářský deníček :) Protože má kniha 3 části, rozhodla jsem se z každé vybrat jednu povídku, která mne bavila nejvíc a schválně mi pak do komentářů dejte vědět, které byste vybrali vy.

Část 1. Boj začíná
V první části nás čekají 4 povídky, z nichž mne nejvíc zaujala hned ta první s názvem Oni od Markéty Klobasové. Je známo, že nacisté byli posedlí okultními vědami a tím, jak je co nejlépe využít ku svému prospěchu. Tato povídka se soustředí na nacistického okultistu Johanna Siegfrieda a jeho výpravu do tajemných Himalají. Při jejich túře jim cestu komplikuje nejen počasí, ale, jak později zjistí, i jistá tajemná bytost a Moc. To druhé chce Johann víc než cokoliv jiného a je schopen za tím jít doslova přes mrtvoly.

Část 2. Boj zuří
Ze 7 povídek jsem vybrala tu O lidském dobytku od Romana Bureše. V jeho povídce se prolínají dvě linie, jedna z našeho světa zmítaného válkou a druhá z pekla, kde se najednou přemnožil dobytek (což jsou ve skutečnosti lidé). V našem světě se druid Brog ujme malé židovské dívky, které při úprku před transportem smrti zabili otce. Náckové ale na Broga přichystají léčku a oba se nakonec dostanou do vyhlazovacího tábora, kde se příběh setká s druhou dějovou linkou. V pekle využívají démoni lidí tak, jako my dobytka - na maso a práci. V poslední době se jim ale nějak přemnožili a podle pověr to znamená jediné - někde je blána mezi světy tak tenká, že je možné ji protrhnout a vstoupit do světa živých. Můžete hádat, kde se démon vynoří a hezké to rozhodně nebude.

Část 3. Boj nekončí
Z posledních 6 povídek se mi nejvíce líbila povídka nazvaná Digimengele od Reného Vaňka. V ní se trojice vesnických neonácíčků pokusí vyvolat ducha doktora Mengele. Rituál se, alespoň na začátku, podaří, ale když duch zjistí, že ani jeden z chlapců neumí německy, naštve se a unikne. Druhý den najde policie na sousední zahradě vysekaný v trávě hákáč a nedlouho poté, na druhé straně města rozmašírovaného člověka. Vypadá to, že doktor Mengele někoho (nebo něco?) posedl a má své tajné plány. Podaří se ho našim anti-hrdinům zastavit?

Před každou z povídek je úvod od jednotlivých autorů (až na Kotletu, ten nás svým osobitým stylem pošle rovnou ke čtení)), kde komentují vznik, inspiraci či reálie jejich příběhu. Já jsem často potom několik dalších minut strávila na googlu hledáním dalších informací, díky čemuž jsem si kolikrát povídku užila ještě víc. Každý, ale opravdu každý z autorů mne svým přístupem k tématu překvapil a všechny povídky mne hrozně bavily číst. Je super, že se autoři nebáli ani těch nejtěžších témat, takže se podíváme do vyhlazovacích táborů, hořícího Mnichova nebo na Nazi základnu na Marsu. Zažijeme z nacismu to nejhorší, ale díky umění autorů nás to bude bavit a to nám ani nikdo nezaručí, že to skončí dobře.

Tuto antalogii doporučuji každému, kdo má rád i historii i fantasy. Často mne mrzelo, že jsou to jen povídky, protože z některých bych si klidně přečetla i víc :) Abych nezapomněla, ráda bych tímto poděkovala www.ereading.cz za poskytnutí e-knihy k recenzi (ale jsem magor a pořídila jsem si jí i v papírové formě :D) A abych se s Vámi rozloučila slovy autorů - 


"Dobrá nácek, mrtfá nácek."

1 komentář: