dnes se spolu s hlasem Martina Fingera vypravíme do fantasy světa našeho oblíbeného Zaklínače, Geralta z Rivie. Za možnost vyzkoušet si, jaké je to číst jinak než očima chci poděkovat Audiotéce. Ale o tom, zda se mi poslouchalo dobře nebo ne až později. Teď se pojďme vrhnout přímo do prvního boje.
Boj s Idrem je pro Zaklínače spíše rutinou a zanedlouho se s ním ocitáme ve městě Kerack. Při vstupu se setkává s velice mužnými a také smrdutými strážkyněmi města. Jen velice nerad jim odevzdává do péče své dva meče, ale je to podmínkou vstupu, takže se s nimi, ač nedobrovolně loučí. Než se však stihne usadit v první hospodě, je zatčen a po několika dnech záhy propuštěn na kauci. Díky Marigoldově všetečnosti zjistí, že oboje zinscenoval jeden člověk - Lytta Neyd, čarodějka známá jako Koral. Velice brzy také shledá, že se jeho meče během jeho pobytu ve vězení kamsi ztratily. Pomalu, ale jistě, začíná litovat, že kdy do Keracku vstoupil.
Zaklínač rozjede své pátrání na plné obrátky a mezitím se seznamuje s čarodějkou, která mu oznámí, že s ním má Kapitula velké plány, samozřejmě zatím tajné. Seznamuje je možná slabé slovo, známe Geralta... Má slabost pro čarodějky, ke všemu rusovlasé. K řadě Kerackých nešťastných příhod se přidává i setkání s korunním princem, po kterém začíná být Geralt vtahován do věcí, se kterými se vždy snaží mít společného co nejméně. Jako vždy je nucen předstoupit z pozadí a vybírat si strany, což dělá opravdu, ale opravdu nerad.
Další dobrodružství nechám už schované pro vás a budu se věnovat tomu, jak se mi "četlo ušima". Těžce, alespoň ze začátku. Bojovala jsem totiž s usínáním.Ne však nudou, ale kvůli velice příjemnému hlasu pana Fingera. Jeho zásluhou jsem se v mžiku ocitla po boku Geralta a příliš brzy i v říši snů. Ale postupně, během několika dnů, šlofíků, večerů i nocí jsem dorazila na konec Stezky a byla to úžasná výprava.
Vypravěčův hlas byl velice příjemný a nijak v poslouchání nepřekážel. Stejně tak oceňuji šťastnou ruku při výběru hudby a její nevelkou četnost. Bylo jí tak akorát na oddělení jednotlivých kapitol a občasného nalazení atmosféry. Bohužel téměř nic není bezchybné a i zde mám pár výtek. To, jak vypravěč vyslovoval spojení Geralt z Rivie, bylo uširvoucí (z Rivijéééé, viz ukázka níže, 45. minuta) a "moravština" trpaslíků, která je zvykem už od Tolkiena, mi přišla spíše škrobeně naučená. Téměř vše ale bylo zapomenuto, když jsem přímo slyšela odkapávající cynismus ve scéně s Yennefer.
Abych to nějak shrnula... Tahle recenze pro mě byla výzvou a dala mi dost zabrat. Na druhou stranu jsem si zkusila něco nového a zjistila jsem, jak jednoduše se usíná, když vám někdo předčítá. Audiokniha je celkem dlouhá, něco přes 13 hodin a spíš bych jí doporučila na souvislejší poslouchání. Určitě bych se ale nebránila zkusit to znovu a tentokrát třeba s nějakým povídkovým Zaklínačem, který by se dal uším dávkovat po menších kouscích.
Jako poslední věc, bych chtěla ještě jednou poděkovat Audiotéce za poskytnutí recenzní nahrávky a vy, čtenáři, najdete tuto audioknihu zde. To je ode mne dnes vše a zase příště nashle.
Žádné komentáře:
Okomentovat