Skinheadi - John King //reupload

Ahoj čtenáři,

dnes se spolu podíváme do Anglie mezi vyleštěné Martensky a nažehlené košile Ben Sherman. Spolu s hudbou, která nepopře svůj původ na slunné Jamajce, vám chci představit knihu Skinheadi od Johna Kinga.

Jako prvního poznáváme Terryho, starého skinheada, jemuž před lety umřela žena, ale on se snaží fungovat a žít dál. Je majitelem taxislužby, kde zaměstnává kámoše ze svojí party a kde se velmi dbá na upravený vzhled a krátký sestřih vlasů. Ačkoliv se Terry tváří jakoby nic, je těžce nemocný a vyčerpaný i přes snahu jeho skvělé sekretářky Angie, která prakticky řídí celou firmu sama. Novou sílu do žil mu vlije objevení zapomenutého klubu Union Jack a rozhodnutí ho zrekonstruovat. Vytvoří tak nejen novou základnu taxislužby, ale hlavně místo, kde si může za tónů ska a reggae zahrát s přáteli biliard a podívat se s dobrým pivkem na fotbal.

Jedním z těchto lidí je i jeho synovec "Rapl" Ray, který je, jak jeho jméno naznačuje, trochu výbušný. Naproti tomu je neskutečně sečtělý a přemýšlivý. Svoji nasranost na systém a okolní svět přiživuje romány George Orwella či Raye Bradburyho a kvůli svým výbuchům se dostává často do problémů. Dokonce ho kvůli jeho vzteku vyhodila žena z domu a on tak není na blízku svým dcerám. Jediné, kde se cítí dobře, je práce taxikáře a Terryho klub.

Jak se jejich příběhy a pohledy proplétají, dostaneme možnost nahlédnout do vzpomínek na mladá léta nejen našich hrdinů, ale i jejich kamarádů. Díky Terrymu se podíváme do období kolem roku '69, kam sahají kořeny skinheads. Jsou to léta, kdy je pro něj vším jeho muzika, strhující rytmus a úsporné texty reggae, jeho oblečení, které musí být stylové, drsné a zároveň hrát barvami a nádherná dívka April, kterou právě poznal a zamiloval se do ní. Rayovy vzpomínky nás zanesou do doby vlády M. Tchatcherové, kdy se z původních skins odlomily politické frakce, které na celou subkulturu vrhají v očích veřejnosti stín rasismu a extrémismu. Rayův život se ale stejně jako ten Terryho točí kolem hudby a milovaného týmu, ale vnímá zároveň i to, co se kolem něj děje a je z toho všeho neustále vytočenej (což se nezmění ani v dospělosti).

Oba předchozí jmenovaní mají velký vliv na Lola, Terryho patnáctiletého syna, který k nim vzhlíží i přes to, že sám už se k odkazu skins nehlásí. Díky jeho myšlenkovým pochodům nahlížíme na svět očima puberťáka snažícího se na jednu stranu uznávat hodnoty vštěpované otcem a na stranu druhou se vyhranit a najít si své místo. Radši než fotbal a ska má skejt a kapely jako Rancid či Green Day, ale stejně jako Terry a Ray nedá dopustit na své kamarády.

Kniha plně využívá tří generací aby nás provedla velkou částí historie této subkultury, od jejího zrození v dělnických a přistěhovaleckých čtvrtích Anglie až téměř do současnosti. Máme možnost zažít s Terrym přebírání stylu a hudby od mladých jamajských Rude boys a atmosféru soudržnosti dělnické třídy. S Rayem ochutnáme trpké zklamání, když na jeho životní styl začne být pohlíženo přes prsty kvůli excesům radikálních politických skupin. Místo soudržnosti jsou skins obviňováni z rasismu a xenofobie. Mění se i hudba a mladší kapely skrz ni vyjadřují svoji nespokojenost. Jediné, co zůstává stejné a pevné je jejich milovaný fotbal. Lolův pohled na věc je takové pojítko a zároveň poskytuje potřebný odstup. Poznáme tak skins jako už postarší a čestné usedlé muže, kteří si rádi popijou a zafandí.

Pokud vám jako první při slově skinhead naskočilo rasista, je tahle kniha přesně pro vás. Zboří vaše předsudky a otevře vám oči. Pro někoho, kdo je s touto kulturou spjatý je tahle kniha takovým pohlazením, při kterém si připomene mnohé kultovní skladby či mezníky dlouholeté skinheadské historie. Já sama už se teď těším, až si knihu přečtu s nějakým odstupem znovu. A vám bych doporučovala si ji velice rychle sehnat.

P.S. Jak jste už určitě pochopili, videa v článku jsou ukázky hudby, o kterou se v knize jedná a proto významně doporučuji si je pustit :)


Dress hard, dress smart.