Zaklínač: Poslední přání - Andrzej Sapkowski //reupload

Ahoj čtenáři,

dnes se budu věnovat 1. dílu mé nejoblíbenější ságy a už předem se chci omluvit, protože tento článek bude trochu delší. Nejde to jinak. Neprodlužujme to tedy ještě víc a vyražme za dobrodružstvím.

Kniha je souborem povídek, které napsal Andrzej Sapkowski a provázejí nás životem Zaklínače Geralta z Rivie. Hned v první povídce s názvem Cesta, z níž není návratu se setkáváme s Geraltovou matkou Visennou, čarodějkou z Kruhu, na cestě do vesnice Klíč, která je ohrožována lupiči, ovládajícími Kostěje - magicky vytvořenou a nesmírně silnou stvůru. Na rozcestí potká zraněného muže, Korina. Visenna je léčitelka a proto jí nedělá potíže Korina vyléčit a rozhodne se s ním jet kus cesty. Když oba dorazí do Klíče, zachrání kováře Mikulu před nájezdem oněch zmiňovaných lupičů a ten se připojuje k našim dvěma hrdinům spolu s částí vesnice a vydávají se do hor, na lov nestvůry.

Povídka druhá, Hlas Rozumu, je trochu zvláštní. Prolíná se postupně celou knihou (mezi každou povídkou je vložena část této povídky), já ji ale shrnu najednou. Geralt se léčí ve svatyni Nenneke ze zranění od Strigy (více v jedné z dalších povídek) a během toho poznává obyvatelky a okolí svatyně. Ačkoliv vypadají tyto vstupy jen jako taková nevýznamná intermezza, je tato povídka jakýmsi pojítkem celé knihy. Přibližuje nám samotného Geralta, jeho pocity, reakce, myšlenky. Zároveň poznáváme i jeho okolí a jeho přátele. Napoprvé jsem tuto povídku četla tak jak je v knize - rozkouskovaně, ale tentokrát jsem ji četla v kuse a zjistila jsem, že jsem to měla udělat už dřív, protože je těžší si některé věci z těch povídek pospojovat, když mezitím přečtete povídku jinou.

V další povídce, Zaklínač, se s Geraltem setkáváme ve Wizimě. Král Foltest si kdysi uhnal dítě se svojí sestrou a když se dítě narodilo bylo podle pamětníků tak divné, že porodní bába omdlela když ho viděla. Králova sestra při porodu zemřela a nikdo se neobtěžoval odříznout pupeční šňůru, takže dítě umřelo také. Ke své smůle ho Foltest pohřbil bez náležitých formalit a voilá, práce pro zaklínače je na světě. Novorozeně totiž povyrostlo, znetvořelo a usídlilo se na zámku, kde požírá všechny a všechno. Je tu ale jeden problém. Král nechce Strigu zabít, pouze proměnit zpět - je to přece princezna. Lze toho dosáhnout a to jednou nocí strávenou na zámku tak, aby Striga zažila denní světlo. Zaklínač se tedy do zámku vydá a během čekání na soumrak, se připravuje na boj pomocí lektvarů a jedů. Když padne soumrak, Striga vylézá ze své krypty... a zbytek vám už neřeknu :D


Ve Zrnku pravdy, následující povídce, se shledáváme s Geraltem na cestách. V rokli mimo cestu objeví dvě rozervaná těla a když sleduje cestu jejich vozu, dojede k velkému statku. Ten dům je obývaný netvorem, Nivellen, který je ke svému štěstí rozumný a vcelku lidský a zapřísahá se, že se smrtí obchodníka a jeho dcery nemá nic společného. Geralt proto bez rozpaků přijme pozvání ke stolu. Zakrátko se Nivellen rozpovídá o svém prokletí i o jeho snahách se ho zbavit. Když sedláci z blízkého okolí zjistili, že má netvor velké bohatství, začali mu vozit své dcery do služby. S každou navázal vztah, ale žádná ho prokletí nezbavila (Ale s jednou z dívek strašili projíždějící kupce tím, že si ona sedla nahá na jeho záda a on po čtyrech běhal a řval lesem zatímco sličná dívka troubila na roh). Když viděl že zakletí ne a ne prolomit, zavrhl lidské dívky a krátce na to poznal Vereenu, Rusalku, do které se opravdu zamiloval a nejspíš i ona do něho. Nic ale není tak jak se zdá a nakonec se může všechno nehezky zamíchat.

Povídka Menší zlo nás přivádí do Blavikenu, kam Geralt právě přiváží mršinu Kikimory, aby si vydělal peníze na další cestu. Setkává se díky tomu s čarodějem Irionem, kterého ale Geralt zná již z dřívějška pod jménem Stregobor. Svěří se Zaklínači, že ho pronásleduje jistá žena - monstrum a má v plánu ho nejpozději do dvou dnů zabít. Jde ale o jednu z dívek, které právě Stregobor, kvůli obavě z proroctví, nechal zavřít do věže. Ona však unikla a nyní se mu chce pomstít i se svojí družinou zabijáků. Geralt odmítne a vyhledá Strakuši aby jí od jejího úmyslu odradil. Ona ho ovšem požádá o stejnou službu jako čaroděj, akorát obráceně. I jí Geralt odmítne, ale nakonec si přeci jen bude muset zvolit a záleží jen na něm jestli si zvolí větší nebo menší zlo.

V povídce Otázka ceny, se podíváme do krásného města Cintry kde vládne moudrá královna Calanthé. Její dcera Pavetta právě oslavila 15. narozeniny a do dvora se sjeli nápadníci z okolních království. Královna po Zaklínači požaduje ochranu před něčím co mu nechce nijak přiblížit a má pouze čekat na rozkaz. Jediné co mu řekne je, že by nějaká věštba mohla ohrozit její úmysl provdat Pavettu za někoho z ostrovů Skellige. Zaklínač nemůže jinak než přijmout. Chvíli před půlnocí se na hostině objeví neznámý rytíř, Ježek z Erlenwaldu, který si až do půlnoci odmítá sundat přilbici. Vznese právo na princeznu podle pravidel věštby o Dítěti překvapení. Když byl král ještě žív, ocitnul se v smrtelném nebezpečí a Ježek ho zachránil. Král mu nabízel odměnu a on si řekl o to, co král doma nečeká. Tím byla právě narozená Pavetta. Aby byla věštba vyplněna, musí ale Ježkovo žádost přijmout i Dítě překvapení.

Na Konci světa, je název další povídky i vesnice v Údolí květů kde se setkáváme s Geraltem a konečně i jeho nejlepším přítelem, trubadúrem Marigoldem (na jeho postavu jsem se velice těšila, svým způsobem rozveseluje Geralta, ale jelikož je to huba nevymáchaná, často je oba dostane do průšvihu.) Vesničané zde sice Geraltovi napovídají o všemožných stvůrách v jejich okolí, ale nakonec je jen jediná pravá - Čert. Zaklínač sice v Čerty nevěří, ale ze zvědavosti práci přijme a na to čertisko se jde podívat. A opravdu tam v konopí sedí Čert. Háček je ale v tom, že vesničané ho z nějakého tajemného důvodu nechtějí zabít, ale jen vyhnat. Geralt později zjistí, že za vším stojí krásná dívka, učednice Staré Báby, která je ve spojení s Elfy, kteří obývají nedaleké hory. Jak je zvykem našeho hrdiny, ocitne se v takřka bezvýchodné situaci a je jen na něm a na Marigoldovu umění mluvit, jestli se z toho tentokrát vylížou.

Poslední povídka nese název knihy a dovede nás na břeh řeky, kde Marigold s Geraltem chytají ryby. Obrovský sumec jim díky nešikovnosti uteče, ale druhým prutem vyloví džbán s podivnou pečetí. Marigold se raduje, že našli D'jinna a jme se džbán otevřít a i přes Geraltovu snahu se mu to podaří. D'jinn sice vyletí, ale k plnění Marigoldových přání se nemá a místo toho ho napadne. Zaklínač ho zažene, ale Marigold je těžce zraněn a proto s ním Geralt uhání k nejbližšímu městu. Když dorazí do Rinde, zjistí, že na město i na celý kraj Redanie byla uvalena čarodějnická klatba a všichni čarodějové odešli. Má ale štěstí, jedna čarodějka je zrovna ve městě a ačkoliv Geralta varují a mnozí čarodějku pomlouvají, on jí požádá o pomoc. Tou čarodějkou je Yennefer, nádherná a tajemná žena vonící po šeříku a angreštu, ale zároveň také velice lstivá a zákeřná mrcha. Marigoldovi sice pomůže, ale Geralta zakleje a on se vydává potrestat všechny, co Yennefer ve městě pomlouvali (dočkáme se i veřejného výprasku). Ona se mezitím snaží najít Geraltem zapuzeného D'jinna a svojí mocí ho spoutat. Něco ale nefunguje podle plánu a jediný, kdo jí může pomoci a zachránit je náš hrdina. 

Nyní už by jen řekla něco o samotné knize. Mám hrozně ráda styl jakým Sapkowski píše. Erotické scény mají náboj a vkus, bojové scény působí jako tanec na papíře a to nemluvím o samostatných vtipných momentech které často přichází nečekaně a o to jsou lepší. Dalším z atributů je ohromná hloubka postav vyjádřená díky pár slovům, větám. Je až neskutečné jak dokáže autor navodit zdání toho že spolu postavy mnoho zažily jen díky gestům či pár slovům a hrdinové doslova ožívají. Universu jako takovému jsem se věnovala ve své úplně první recenzi, takže teď jenom zmíním, že ačkoliv je těch pověstí, příběhů, nestvůr a lidí hodně, vše je dávkováno tak, aby to bylo přehledné a my jsme to mohli jen hltat a užívat si to.

Teď už bych se chtěla snad jen omluvit za délku této recenze. Celou dobu se mnou bojovala chuť povědět vám úplně ale úplně všechno a ještě hodinu psát o tom proč je tenhle a tenhle detail úplně boží, ale to mi svědomí recenzentky prostě nedovolí. Tenhle svět si musíte objevit sami a já jen doufám, že vás na to tato recenze navnadila. Asi ani nemusím říkat, že bych knihu doporučila naprosto každému, protože ji prostě žeru.

Tak nashle příště.