Armada - Ernest Cline //reupload

Ahoj čtenáři,

už chvíli na mne z poličky mává další dílo od Ernesta Clinea, Armada. Když mi před pár měsíci přišla, zhltla jsem ji na posezení, jelikož ale přišlo zkouškové období a podobný děsy, představím Vám ji až teď. Protože tahle kniha si nezaslouží být přehlížena.

Zack Lightman, hlavní postava příběhu je celkem obyčejný středoškolák. Do maturity mu zbývají dva měsíce a většinu volného času tráví u počítače nebo v arkádové herně, kde brigádničí. Jednoho odpoledne, při matice, zahlídne Zack oknem létající talíř, který jako by vypadl z jeho oblíbené hry Armada. Nejdřív si myslí, že se mu to zdá (přeci jen, matika), ale po pár štípancích, kdy si konečně uvědomí že nesní, se zhrozí, že zdělil bludy po svém otci, který tragicky zemřel, když byl Zackovi rok. Našel kdysi jeho deník s velkou konspirací ohledně toho, že americká armáda připravuje lidstvo už od 60. let na mimozemskou invazí pomocí knih, filmů a her. Sám sobě namluví, že jeho halucinace neměla nic společného ani s otcovými bludy ani s jeho konspirací a vše přičte přílišnému hraní jeho oblíbené hry. Slíbí si proto, že si od ní dá trochu pauzu, ale až po Elitní misi, které má v plánu se zúčastnit se svými kámoši Mikem a Mikem. Mají při ní za úkol doprovázet vesmírnou sondu Ledoborec na zamrzlý povrch planety Europa, kterou obývají Sobrukaiové, mimozemská civilizace válčící se Zemí a ubránit sondu tak dlouho, aby stihla proniknout ledem a zničit celou rasu, než oni zničí nás.

V posledních vteřinách boje se ale vše zvrtne a Sobrukaiům se podaří Ledoborec zničit, z čehož je Zack docela zklamanej, ale je to přeci jen hra ne? Jaké je ale jeho zděšení překvapení, když ho druhý den ráno vyzvedne před školou jeho šéf z herny ve vrtulníku Aliance pro ochranu Země. To, co se dozvídá při přeletu do Nebrasky mu nejen otáčí život o 180°, ale taky vrhá nové světlo na paranoiu jeho otce, která, jak se postupně ukazuje, nebyla zas až taková paranoia. 

Armada se díky svému hernímu zaměření neubrání srovnání s autorovou prvotinou Ready player one (recenze zde) a já jsem si je v hlavě také samozřejmě srovnávala. Nemůžu však s čistým svědomím říct, která je lepší. Shodují se totiž pouze v pár věcech - herní zaměření a pop kultura 80. let, přičemž ta je v této knize používána spíš pro dokreslení atmosféry. Schválně si zkuste pustit Zackův Raid the Arcade mix. Několik písniček už jsem si přidala i do svého herního playlistu (pokud se vám tato hudba líbí, doporučuji ještě GTA 5 rock radio - jsou tam podobné hudební drahokamy). A to je vlastně vše, z jednoho prostého důvodu, který vám vysvětlím přirovnáním ke hře - RPO pojednává spíš o takové adventuře ve VR, zatímco Armada je spíše vesmírná strategická střílečka ovládaná joystickem. A já je žeru obě.

A teď trochu seriózněji - knihu jsem kvůli této recenzi zhltla podruhé. Původně jsem si potřebovala ověřit jenom pár detailů, ale už jsem se prostě neodpoutala a to to není tak dlouho, co jsem ji četla poprvé. Hrozně mi baví postavy, které jsou naprosto uvěřitelné a propracované a často jsem se nachytala jak se směju hráčským kecům, které taky říkám. Je poznat, že autor ví o čem a o kom píše. A taky pro koho, protože lidé jako já budou schopni za tuto knihu utrhat ruce. Asi nemusím říkat, že jsem z ní nadšená, protože to prostě musí bejt poznat a je to jedna z těch knih, kterou doporučím každému, kdo řekne, že neví co si přečíst. A stejně tak ji doporučuji vám.

P.S. Jelikož jsem nedočkavec nedočkavá a pořídila jsem si ji hned jak vyšla tak ji mam v originále a nebyla jsem schopna dohledat, jak nakonec přeložili některé názvy. Tímto se omlouvám pokud se můj překlad liší od toho oficiálního.

To je pro dnešek vše a nashle příště.